Výprava do Velkého Poříčí aneb dobýváme Polsko

Pátek

Výprava začala standardně v pátek večer na Hlaváku. Během cesty vlakem, která byla přes 2 hodiny dlouhá, kreslili skauti mapu, podle které jsme potom šli na základnu. A i přes nevěrohodnost mapy, zmatenou posádku auta, která nás viděla pochodovat na opačnou stranu, a tmu jako v pytli, jsme nakonec do cíle došli. 

Po večeři a kolektivním ujídáním Rybových hranolek následovalo uvedení tématu výpravy, tedy Ledového království, a chaotická hra venku, která pravděpodobně probudila všechny civilisty v okolí a skončila s vedoucími a RS přivázanými k jednomu stromu. 

Sobota

Sobota začala brzy, budíčkem v 6 hodin ráno a rychlou rozcvičkou ve spacácích. Díky tomu jsme stihli vlak (a na něj navazující žlutou dodávku, které zde říkají “autobus”), který nás převezl na začátek našeho výletu s cílem najít Elsu a přivést ji domů. Krátce po vyšlapání prvního kopce jsme se přiblížili k hranicím Polska a po vyslechnutí emotivního projevu Tecklíka jsme vkročili do oné daleké zasněžené ciziny. 

Po pár pauzách, během kterých skauti stavěli “saunu” nebo měli po dvou svázané nohy a zavázané oči (s Rybou, Niky a Palmou nás nenapadlo nic lepšího než se svázat ve čtyřech) jsme vyšli (nebo spíše vyklouzali po zledovatělých schodech) na vrchol Stolové Hory. Tam už jsme zvládli jen pár výhledů, během kterých se staří známí Palma s Borůvkou skoro zabili (a vzali několik lidí s sebou), než jsme rychle sešli zpět dolů, kde jsme na nejbližším kameni dali oběd. 

Po obědě následovala za mě nejlepší část celého výletu: skalní bludiště. Na jeho začátku jsme našli Elsu, a mohli jsme se tak vrátit na základnu i v příběhu, ovšem prolézání mezi skalami po kusech ledu s Borůvkou a Palmou byl určitě zážitek (zbytek toho, co se tam dělo a hlavně zpívalo, včetně olizování skal, je nekorektní, tak to radši vynechám). Můžu hrdě říct, že jsme dál dělali ostudu i v sousedním Polsku, když jsme šli tím bludištěm v protisměru. 

Hned po návratu do Česka samozřejmě k našemu zklamání došel sníh, ale autobus jsme stihli a na základnu se všichni vrátili v pořádku. Během vaření kung paa k večeři jsem si znovu ověřila, jak nepraktické je mít v kuchyni stolní fotbal, který rozptyloval úplně všechny, včetně mě :D, ale můžu hrdě říct, že večeře byla a snědla se (za což může stejnou měrou naše kulinářské umění a spousta vyčerpaných, hladových skautů). 

Po večeři byla Elsa dána do vězení a Anna dostala kopačky od Hanse, čímž náš příběh skončil. Zároveň měla Borůvka přichystaný AZ kvíz, který Tecklis při uspávání Elíka zaspal, ale i tak jsme druhý tým naprosto rozdrtili. 

Neděle

Nedělní dopoledne se neslo ve znaku balení, stezkování, hraní ping pongu a stolního fotbálku (primárně). Po obídku, párcích s kaší, se opět rozloučila posádka auta se zbytkem oddílu, a vydali jsme se zpět do Prahy. Ve vlaku jsme sice původně chtěli hrát bang, ale k tomu nedošlo - zbylá energie stačila pouze na snahu uříznout si kus chleba s májkou (podle mě ty drobky z kupéčka ještě dlouho nikdo neuklidí), než všichni kolektivně usnuli. Jako zázrakem jsme vystoupili správně, a po zaznění rozchodu jsme šli zjišťovat, jak koupit pro Borůvku lístky do MHD (ano, byli jsme potřeba všichni). 

Teď by tu měl být nějaký emotivní konec, ale to bych to nesměla psát já :D, takže ve zkratce: uteklo to fakt rychle, a bylo to hrozně fajn. 

- Dortík