Výprava za zvířátky

Nebudu zas a opět začínat slovy ,,Sešli jsme se na Hlavním nádraží”, páč i když to tak s největší pravděpodobností bylo, jistá si nejsem. Ignorujme, že je to především kvůli tomu, že tento zápis nepíšu zrovna včas a spoustu věcí už jsem dávno stihla zapomenout. Tak začnu tedy jinak. Výprava na farmu, výprava na kterou jsme všichni čekali a těšili se na ní. Protože nás čekali koně, no tak fajn možná že nějaká menšina tam jela spíše kvůli chvílím na hraní fotbalu, ale nadšení z koní jistojistě převládalo.

Ale teď hezky postupně. V pátek k večeru jsme dorazili na farmu, měli jsme plán postavit si stany, a pak hurá na véču. Ejhle, kde se vzal tu se vzal první problém a to ten, že nějaká část stanů leží v klubovně. Zazněly zde návrhy o hromadném souboji, na jejímž konci si přeživší stany mezi sebe nějak rozdělí, nakonec jsme se ale nějak dohodli. Škoda. Společně jsme povečeřeli, krafali u ohně o kdečem a nakonec odešli každý do svého brlohu. Z dnešního dne si ale každý bude pamatovat i nováčky, kteří se právě v tento den stali právoplatnými členy Střelky s možností hrdě nosit hnědý šátek.

Sešli jsme se zase ráno, na rozcvičce pod velením Ryby. Že jsme se poté nasnídali bych se asi zmiňovat nemusela, ale tak co už . Přesuneme se k té další a asi mnohem zajímavější části. Dopoledne jsme bourali kůlnu, pomocí kdejakého nářadí svěřeného do našich rukou padala dřevěná prkna k zemi a my ostatní jsme je odnášeli nahoru a vytloukali z nich hřebíky, byla to sranda. Vím, že pak následovala nějaká prohlídka zvířátek, o té vám bohužel nepovím, poněvadž jsem byla zrovna zaměstnaná v kuchyni. Jo ale to byla taky legrace, když jsme zjistili, že v ní vlastně nic co bychom mohli využít není, Šmudla dostal příkaz vzít příště na farmu veškeré potřebné věci ze své kuchyně. K obědu jsme měli šulánky s mákem, skořicí, cukrem nebo vším dohromady. Polední pauza a pak výprava do lesa na Kaktusovu hru s neskutečně zdlouhavými pravidly, ale nakonec úžasnou náplní. O co šlo ? Rozdělili jsme se do skupinek a hráli něco na způsob Osadníků z Katanu. Vlastně jsme pomocí ,,Kámen,nůžky,papír” se soupeřem získávali různé suroviny a pak je vyměňovali za města, vesnice…Fajn taky neumím úplně vysvětlovat, ale se vsákne. Po této hře někteří odešli k rybníku na koupání, já zůstala a v kuchyni se zúčastnila stavby nejvyšší věže ze surovin k večeři. Pochválím nás, povedla se :)

Už při přípravě těstovinového salátu se šuškalo o večerní jízdě na koních, která se po nasycení našich žaludků opravdu konala. Někteří z nás jeli i víckrát, někteří pak chodili a jen si užívali přítomnosti těchto naprosto dokonalých, báječných, perfektních čtyřnohých tvorů..

Večerní program u ohně patřil fazolkám, které jsme předávali i dostávali s vděčností za to kdo tu pro nás vždycky byl, když jsme to potřebovali a komu nabídneme pomocnou ruku kdykoliv my.

A je tu zase poslední den výpravy, tudíž neděle. Ale i tak měla pro nás skvělý program. Pomáhali jsme u koní. Do kolečka jsme házeli koňské koblihy a to pak vyváželi do vozu. Pak jsme to tam trochu pokropili (pak jsme sebe taky pokropili) a odešli na svačinu. Před obědem nás už čekala jen hra na lepší poznání našich kamarádů a na závěr pár švihnutí bičem, nebo dojení koz. Tato výprava tak jako každá, měla své specifické kouzlo a já jsme si jí moc užila.

Rarášek