Výprava po 15ti letech

Zrovna sedíš nad knížkou když ti pípne telefon a přijde ti zpráva ,,Milý členové oddílu, je to už nějaká doba kdy jsme se viděli naposled, každý z vás mi moc chybí a rád bych proto uspořádal zámořní plavbu, sešli bychom se den před Silvestrem a ten pak následně společně oslavili. Zavzpomínali a užili si zábavy. Nestyďte se s sebou vzít své partnery, či snad potomky a nebo přijet sami. Zkrátka pojďte si užít Silvestrovský večer jak se patří” Každý z vás asi zareaguje jinak, ale jedno je jisté, je to skoro jako včera, co jsme se viděli naposled. Každého z vás jistě čekalo v životě něco jiného a nového. I přestože od naší poslední schůzky uplynulo již 15 let, teď se naše cesty opět zkříží, oprášíme staré vzpomínky a přidáme nové zážitky. Všechno bude na pár dnů jako dřív a přesto úplně jinak. Moc se na vás všechny těším a doufám, že všichni dorazíte v plné síle. Se stiskem levice Adam Sešli jsme se 30.ledna 2037, tedy jeden jediný den nás dělí od dalšího roku do kterého jsme chtěli

vstoupit společně. Mnohým z nás už na nádraží pobíhali ratolesti, některá dítka neměla to štěstí a ještě před příchodem byla několikrát pošlapaná či zapomenutá ve vlaku ( Nevím o jaké zodpovědné mamince je řeč :D).

Každopádně dorazili jsme. Poté co jsme si vybalili a pustili se do večeře, jsme si mi zbylí, kteří se neodešli bavit nahoru, začali vyprávět o tom co se nám za těch patnáct let přihodilo a podařilo. Například já jsem na dobré cestě k mým vysněným devíti dětem, Dortík se stala francouzskou podnikatelkou, naše Mrkvička má koně, Kešu má svou cukrárnu a malou dcerku, Kaktus odkoupil Slezsko, Ryba se stal spisovatelem a průkopníkem , Tecklis doplnil o pár kousků jeho zvěřinec, Šmudla si adoptoval syna Brumlu a Borůvka si začala vydělávat díky svým Borůvkovým plantážím. Každý má své sny a byla opravdu legrace nechat jim dát volnost. Tato výprava ale byla také o náhodě a jejím ovlivňování. Ráno nás čekala první, injekční stříkačky které jsme házeli a snažili se je svými hody zabodnout do jakési matrace s čtyřmi nápisy dva patřili chuti Slané a dva té Sladké. Svými, né vždy podařenými hody, náhoda rozhodla o sladké chuti pro snídani. Po snídani nás čekaly hry. Hráli jsme od fotbalu, přes trojnožky až po schovávanou či závod s úkoly, rozhodopádně to byla opravdu legrace. Co bude k obědu jsme museli přenechat našim hodům kostkou. 1-3 slaná 4-6 slaná. Nutno ještě dodat že jsme kostku mohli podplatit, za různé aktivity jsme totiž dostávali jisté papírky, kterýma když jsme zaplatili, znamenalo to pak třeba že na sladkou bylo pouze 1-2 a na slanou už 3-6, tím pádem větší šance. Ani nevíte jak moc jsme si přáli slanou. A ono ejhle sladká na konci vede o jeden bod…počkat Lucifer neházel !! Všichni se za ní rozběhneme a nadšeně skáčeme když padne slaná a mi si tak díky rovnosti bodů svůj oběd můžeme zvolit. Ještě bych ráda řekla že oběd se kromě lžíce jedl také čínskými hůlkami, se zavřenýma očima, opačnou rukou či vás někdo krmil, a nebo se jmenujete Rarášek, Mrkev a Esky a děláte to všechno naráz či a obědem strávíte i celý polední klid. Po něm nás čekal polední klid a následně jedna taky super hra. Kde jsme nakupovali papírky s nějakou aktivitou a snažili se na ni díky podpisům získat popularitu. (Já a moje vysvětlování, stále lepší). Po této hře a hraní fotbalu nás čekala véča, moc dobrá věc. Rýže a hromada plechovek bez jediné známky toho která patří čemu, a tak jsme začali vybírat s té hromady neznámých plechovek a házet je do dá se tomu říct rizoto ? Nevím každopádně není divu že kromě hrášku a kukuřice tam zahučel i ananas. A bude se to zdát zvláštní ale ten ananas je tam strašně dobrý. U večeře jsem já ,Mrkev a Esky pokračovali v naší výzvě a jedli poslepu, opačnou rukou a čínskými hůlkami, některým z nás do rizota přibyla i meruňková marmeláda, a je opravdu dobrá dokud to v ní přímo neplave.

Večer ,který byl oním Silvestrovským, bych popsala jedním slovem ... Flaška. Nahoře jsme hráli flašku a dole se hrály Activity, ke kterým se někteří ke konci přidali. A jedno si pamatujte ať v Aktivitách předvádíte, kreslíte či popisujete cokoliv, vždycky je to Žirafa. Dalším dnem a dnem posledním je Neděle a tu každý moc dobře známe, balení, úklid a odjezd domů. Zase ? Nejradši bych nikdy neodjížděla, proč taky že ? Doufám že další výprava nás čeká brzy a nebude až za patnáct let na Silvestra. Rarášek